Cestou do práce jsem přemýšlel o příspěvku na náš blog. Tak mi přišla myšlenka o pokoji. Kdo by ho nechtěl mít a nějak ho nemáme. Nějak je  to v dnešní době nedostatkové zboží. Co nás vede k neklidu, asi to co se kolem nás děje a také nenaplněné touhy našeho srdce. Kdybych měl to nebo byl tím, byl bych štastný. Tak jsme zklamáni ostatními i sami sebou.  Pokud máme v srdci neklid tak není snadné přinášet radost druhým a pochopit je. Máme k tomu vše potřebné, abychom mohli radost rozdávat, stačí úsměv na prodavačku, pěkné slovo sousedovi a třeba červené jablíčko spolupracovníkovi. Také mi to vždy nejde a to pak zase Ti kolem mě mě mohou potěšit a také můžu  pomoc hledat u Toho, který mě zná nejlépe.                                                                                                                                    Ještě bych se chtěl vrátit k tomu mému příspěvku o dobromysli. Většinou se píše jak je sůl ve větším množství nezdravá,  pán Ježíš říká v kázání na hoře , že máme být solí země. Tak Vám přeji hodně nápadů  při hledání jak solit životy našim bližním.                                                                                                                                                         Čekám milou návštěvu, tak natrhám kytici dobromysli, snad se na mě ta hmyzí drobotina nebude zlobit,  a dám ji do vázičky do pokoje, aby provoněla celou místnost.  Ale bude bez vody, protože ji potom daruji  jako takové koření, které může ochutit jídlo nebo se s ní může připravit  bylinkový čaj, Možná to bude také takové malé solení.                   Přeji vám pěkné letní dny, hodně pokoje a radosti.                                                                                                                         Radek Kamler                                                                                                                                                                              .