V horkých letních dnech už jenom představa lesa a jeho stínu dovede člověku přinést dobrou náladu.
Těším se na každou chvíli, kterou mohu v lese strávit. Vy také?

Paní Liduška Janoštíková pro nás sepsala studii o lese a také povídání o tom, co se jí vybavuje, když jde lesní cestou.

Les je společenstvím mnoha organismů – rostlin
a živočichů, které jsou na sobě navzájem závislé
a zároveň hraje významnou roli v celkovém životním prostředí.

V České republice je zalesněno přibližně 34% celkové plochy, což je o 5% více než průměr na zemském povrchu, který je zalesněn z 29%.  Z toho u nás  asi 70% tvoří lesy jehličnaté a zbývajících 30% lesy listnaté.

Podle lesního zákona má každý člověk právo vstupovat do lesa (na vlastní nebezpečí), sbírat tam pro vlastní potřebu lesní plody a suchou na zemi ležící klest. Při tom je povinen les nepoškozovat, nenarušovat lesní prostředí a dbát pokynů vlastníka, popřípadě nájemce lesa a jeho zaměstnanců.

Lesy mají pro život lidí velký význam, a to zejména:

• Klimatický význam – ozdravují životní prostředí a ovlivňují klimatické podmínky.
• Vodohospodářský význam – les je zásobárnou spodní vody, protože jeho kořeny zachycují povrchovou dešťovou vodu
  a pomáhají zajistit její vsakování do podzemních  zásobáren.
• Ochranný význam – stromy svým kořenový systémem  zpevňují půdu a tím brání splavování a sesuvům půdy.
• Estetický význam – přirozené prostředí, pěkná příroda, zvířata, pěkné výhledy z kopců a hor.
• Rekreační význam – les nabízí ideální prostředí pro nejrůznější procházky, houbaření, sběr lesních plodů, vyjížďky na kole, běžkách, zákoutí pro relaxaci…

Podle zdroje LČR 51 % lidí navštěvuje les jednou týdně, 35 % jednou měsíčně. Důvodem návštěvy je klid a uvolnění, dobrý vzduch (klima), procházky a toulky, některé přivádí láska k lesu, někteří se zajímají o pozorování života přírody.
75 % je příležitostných sběračů lesních plodin.

Přibližně polovina lidí dává přednost volnému pohybu v lese, druhá polovina chodí po lesních cestách a pěšinách.                                                                                                                                                                 Při návštěvě lesa se musíme chovat ohleduplně – nesmíme rušit klid a ticho, nesmí se zde kouřit, rozdělávat oheň, sbírat lesní plody způsobem, který poškozuje les, znečišťovat les odpadky a podobně.  Jinak nám za přestupky hrozí pokuty.

Je samozřejmě přáním nás všech, abychom si z lesa odnesli jen samé příjemné zážitky, přesto můžeme v lese zažít i nepříjemné situace – na příklad –  když  potkáme divokou zvěř, nalezneme zraněné zvíře nebo opuštěné mládě, uštkne nás had, sníme jedovatou plodinu, zastihne nás bouřka nebo zabloudíme nebo se dokonce ztratíme.

Při cestě lesem mě napadla podobnost s naší životní cestou. Stejně jako v lese,
i v našem životě můžeme zažít pohodu, ale také bloudění, či dokonce pocit ztracení. Zajisté jste mnozí slyšeli  o životní  realitě, že my lidé jsme na zemi poutníci. Z toho vyplývají otázky: „Kdo jsme, odkud a kam putujeme? Proč tady jsme? Po jaké cestě jdeme?“ Odpovědi na tyto otázky hledali nejen filozofové, ale myslím, že čas od času si je položí většina lidí. Odpověď u různých lidí bude různá podle duchovního zaměření člověka.

Protože jsme křesťanský blog, podíváme se, co se o tomto tématu dozvíme v knize knih – Bibli.

O cestě života se v Bibli hovoří na 250 místech. Protože není možné věnovat se všem, vybrala jsem alespoň některé.

V knize proroka Izajáše se píše:

• „Všichni jsme bloudili jako ovce, každý z nás se dal svou cestou, …“ (Izajáš 53. kapitola, 6. verš)
• „Cestu pokoje neznají, není práva v jejich stopách. Dělají si křivolaké cesty, kdo se jimi ubírá, nepozná pokoj.“       (Izajáš 58. kapitola, 8. verš)
• „Mé úmysly nejsou úmysly vaše a vaše cesty nejsou cesty moje je výrok Hospodinův.

Jako jsou nebesa vyšší než země, tak převyšují cesty mé cesty vaše a úmysly mé úmysly vaše.“     (Izajáš 55. kapitola, 9. verš)

O naší životní cestě jsou zaznamenána slova Ježíše Krista:

• Obraťte se, neboť se přiblížilo království nebeské. (Matoušovo evangelium, 4. kapitola, 17. verš)
•  „Vejděte těsnou branou; prostorná je brána a široká cesta, která vede do záhuby; a mnoho je těch, kdo tudy vcházejí. Těsná je brána a úzká cesta, která vede k životu, a málokdo ji nalézá. (Matoušovo evangelium, 7. kapitola, a 14. verš)
•  „Já jsem ta cesta, pravda i život. Nikdo nepřichází k Otci, než skrze mne …“ (Janovo evangelium, 14. kapitola, 6. verš)

Vydejme se tedy touto cestou, protože je to cesta života, ale také lásky a radosti.

Foto a text Ludmila Janoštíková